Jdi na obsah Jdi na menu
 


OLEJOMALBA je nádherná malířská technika, ale jako vše v oboru lidské činnosti, „musí se to umět“. A řečeno téměř werichovsky:
„A aby se TO umělo, musí se o TOM něco vědět, a aby se o TOM něco vědělo, musí se TO NAŠTUDÝROVAT“. Pokud se TO „nenaštudýruje“, tak naděláme víc škody, než užitku – potažmo krásy za účelem obdivu budoucího…

Trocha historie (…ta nás nezabije …)
Počátky výtvarné činnosti člověka sahají až do prehistorie. Byly nalezeny dochované malby v Africe, Asii, Mexiku a v Evropě, například ve Francii a ve Španělsku.
Výtvarná kultura starého Egypta se stává uměleckým základem pro další generace lidstva. Již tehdejší umělci a výtvarní řemeslníci si uvědomovali, jak je důležité znát a ovládat výtvarný materiál. Tyto znalosti se později přenesly do starověkého Řecka, kde malířství, vedle sochařství a stavitelství, dosáhlo vysoké úrovně. Římská říše pak v době svého rozmachu tyto znalosti dále rozšiřuje společně s poznatky o všeobecně potřebném materiálu a současně se rozšiřuje i škála barev.
Ve středověku, především v době renesance, se tyto znalosti dále rozvíjejí. Používají se převážně hlinky (Sienna, Puzuola), ale je známa také benátská červeň, umbry z Kypru, okry z Francie, atd. Přibližně v této době byla vynalezena olejová barva.
K získávání barviv se využívá živočichů (sépie, brouci jako např. červec nopálový) a také rostliny (indigo, pryskyřice gumiguta, brazilské dřevo pernamboco, kraplak alizarinový, apod.).
V pozdější době se dostávají ke slovu chemici, díky kterým začíná nebývalý rozmach výroby pigmentů, a přípravků.
Výtvarník by měl tedy rozumět barvám a ostatním materiálům i po stránce chemické, aby věděl, které barvy jsou stálé, které tmavnou, nebo které se vzájemně nesnášejí.
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář